Buddhistická tradice šamaty - metody výzkumu vědomí a jeho zjemňování. Překlad z angličtiny (Journal of Consciousness Studies, 6, No. 2-3, 1999, str. 175-187)
B. Allan Wallace
Kontakt October 20, 2010 DOI: 10.32725/kont.2010.046 (opens in new tab)
Study at a glance
AI-extracted from the abstract| Characteristics | Theoretical or philosophical paper Peer reviewed |
|---|---|
| Topics | Philosophy of mind Buddhism |
| Key points | Argues that Western science's principle of objectivity excludes subjective mind and consciousness from the domain of natural science, whereas the Buddhist tradition treats the mind as the primary object of introspective study and has developed rigorous first-person techniques for observing mental phenomena, though these have not yielded empirical studies or theories of brain function. |
Abstract
Povaha a účel šamatyBuddhistický výzkum přírody vychází z naprosto odlišného východiska než západní věda, a podobně se tedy liší i metody jejího zkoumání.První průkopníci vědecké revoluce, včetně Kopernika, Keplera a Galilea, projevili počáteční zájem o povahu fyzických objektů, nacházejících se nejdál od lidské subjektivity: jednalo se o záležitosti relativních pohybů Slunce a Země, struktury povrchu měsíce a pohybů planet.Určujícím principem vědeckého naturalismu je pak čistá objektivizace přírodního světa, očištěného od jakékoliv kontaminace subjektivitou.Takovýto princip objektivismu vyžaduje, aby se věda zabývala empirickými fakty, testovatelnými empirickými metodami, zahrnujícími ověřitelnost tzv.třetí stranou.Takováto fakta potom musejí mít povahu spíše veřejnou než osobní, jinými slovy -musejí být přístupná více než jednomu pozorovateli.Dalším aspektem tohoto principu je, že vědecké poznání -jako paradigma můžeme uvést znalost astronomie a fyziky -musí být epistemologicky objektivní, což znamená nezávislé na pozorovateli.Zásadním omezením tohoto ideálu je skutečnost, že neumožňuje studium subjektivních fenoménů, což zřejmě vysvětluje, proč vědecké studium mysli (mind) nezapočalo ani 300 let po vypuknutí vědecké revoluce.Trvalo zhruba dalších 100 let, než začala být povaha vědomí přijímána jako legitimní předmět vědeckého zájmu.Stručně řečeno, princip objektivity vylučuje subjektivní lidskou mysl a vědomí z právoplatné domény přírodních věd.V příkrém rozporu s touto objektivní orientací západní vědy začíná buddhismus s premisou, že mysl je primárním zdrojem lidského štěstí i neštěstí a je klíčem k pochopení přírody jako celku.V klasické rozpravě, přisuzované historickému Buddhovi Šákjamunímu, se praví: "Všem jevům předchází mysl.Když je porozuměno mysli, jsou pochopeny všechny jevy." 1 Mysl a vědomí samo jsou tedy primárními předměty introspektivního studia v rámci buddhistické tradice.Navíc, podobně jako byl nevylepšený lidský zrak shledán nedostatečným nástrojem pro studium měsíce, planet a hvězd, považují buddhisté nevycvičenou mysl za nespolehlivý nástroj ke studiu mentálních objektů, procesů a povahy vědomí.Na podkladě zkušenosti časných indických kontemplativců zdokonalil Buddha techniky vedoucí k vyšší stabilitě a zpřesnění pozornosti a využil je novým způsobem, podobně jako Galileo vylepšil a využil teleskop pro pozorování noční oblohy.Během dalších 2 500 let buddhističtí kontemplativci dále vyvinuli a využili tyto metody výcviku mysli, považované za hlavní nástroj, kterým je možno přímo pozorovat mentální jevy.Jako výsledek svých pozorování formulovali propracované a sofistikované teorie ohledně původu a povahy vědomí a jeho aktivní role v přírodě.Jenže jejich studie nikdy nevedly k ničemu podobnému, jako jsou empirické studie nebo teorie fungování mozku.Kontemplativci vyvinuli tedy rigorózní techniky k výzkumu a testování mysli z pohledu tzv.první osoby (first person experience), kde prvotním problémem bylo vycvičení pozornosti tak, aby byla mnohem spolehlivějším a preciznějším nástrojem pozorování.Bez takovéhoto tréninku je jistě možné zaměřit pozornost dovnitř, ale nevycvičená mysl rychle podléhá vzrušení nebo rozptýlení.Když se mysl případně zklidní, má tendenci upadnout do ochablosti pozornosti, ve které je pak obětována živost.Mysl, která je střídavě náchylná ke vzrušení a ochablosti, je špatným nástrojem ke zkoumání čehokoliv, a tak je z hlediska buddhistické tradice považována za "dysfunkční".
Comparable studies
Other theoretical and historical papers on buddhism, most cited first.
| Study | Year | Design | Participants |
|---|---|---|---|
| Mental balance and well-being: Building bridges between Buddhism and Western psychology. | 2006 | Theoretical or philosophical paper | |
| Buddhist Modernism and the Rhetoric of Meditative Experience | 1995 | Theoretical or philosophical paper | |
| Buddhist and Psychological Perspectives on Emotions and Well-Being | 2005 | Theoretical or philosophical paper | |
| Too Early to Tell: The Potential Impact and Challenges—Ethical and Otherwise—Inherent in the Mainstreaming of Dharma in an Increasingly Dystopian World | 2017 | Theoretical or philosophical paper | |
| From self to nonself: The Nonself Theory | 2016 | Theoretical or philosophical paper |